Sbohem Ko Changu

     Přišel čas rozloučit se s ostrovem a vydat se vstříc modernímu Singapuru. Během posledních pár dnů jsem se hodně věnoval pokeru, ať už hraní, nebo studiu a analýze své hry. Díky tomu si můžu dovolit zůstat v Asii déle, ale bohužel sám, tak ještě nejsem rozhodnut. Uvidím jaké to bude v megapolis. Volný čas jsem trávil většinou na pláži povalováním, plaváním a párkrát jsem si i zaběhal. Také jsem byl na dalším výletě do džungle. Druhá trasa byla o poznání lepší, méně náročná a zajímavější příroda i výhledy.

     Tentokrát jsem se vydal sám, dále se účastnil jeden německý a jeden ruský pár. Opět pod vedením Tana, s tím jsem si cestou docela dobře popovídal. Je mu 41 a k mému naprostému úžasu mi prozradil, že je najmladším a to patnáctým potomkem své matky! Ta ještě žije a je jí přes osmdesát let. Časem neplýtvá : nekouří ani nepije, v sezóně totiž pracuje až 28 dní v měsíci a musíte uznat, že každý den 7 hodinová tůra není žádná sranda. Peníze spoří na důchod. Je fakt, že thajsko je stále na evropské poměry dost chudá země, takže žádná extra sociální péče tu nebude. Tan každý den cvičí hru na kytaru, v sezóně alespoň půl hodiny a během monzunu více. Jeho snem je živit se hraním. Má thajskou ženu, ale neví jestli budou mít děti. Chápu, že jako patnáctý potomek nemá starosti se zachováním rodu :). Dříve a to hlavně na vesnicích tu nebyl takový počet až tak neobvyklý, ale nyní to tu směřuje stejným směrem jako u nás. (méně dětí) Jelikož jsme začínali u Tanova domu, viděl jsem i jeho ženu. Jeho dům je malý a prostý. Postavil si ho sám a stál ho prý 100 000 (60 000 CZK) bahtů a za pozemek platí 500 bahtů měsíčně. Je to prý lepší, než kupovat, kvůli národnímu parku to bude asi komplikované.

Kdyby byl malinkatý, tak je smrtelně jedovatý. Kdybych to věděl, když jsem to fotil, tak by to tu nebylo :).

      Chráněný je nejen celý ostrov, ale i okolní moře a archipelago. Nesmí tu třeba stát žádná budova vyšší než 3 patra, což trochu vyřazuje ze hry všechny *******é předražené resorty. Pár malých tu je, ale dají se v klidu ignorovat. Co jsem slyšel o ostrovech jako Phuket a Ko Samui, tak ani nemám extra náladu se tam vydávat v očekávání něčeho jako Pattaya. Navíc jsou tam teď záplavy.

       Zpět k výletu. Vyběhli jsme na kopeček, poslouchali ptáčky a potom dolů k potůčku, tůni pod skoro vyschlým vodopádem, koupáníčko, obídeček (rýže s kuřetem a zeleninou plus chilli sos). A pomalu zpátky k autu.

     Cestou jsme potakali rusa na koupajícím se slonu a doma už na mě čekala moje milá kudlanka nábožná :).

Džungle Ko Changu

        Po akčních plánech procestovat thajsko jsem trošku zpohodlněl a zůstal na romantickém tropickém ostrově zvaném Ko Chang. Tento ostrov je sice zabydlen turisty, nicméně jen při pobřeží. Většinu území stále pokrývá hornatá džungle, kam jsem se vydal s průvodcem na celodenní výlet za 1000 bahtů na druhou nebo první nejvyšší horu. V inzerátu psali, že je to výlet, který otestuje vaše schopnosti a musím uznat, že to zas taková sranda nebyla (ještě po dvou dnech cítím nohy).
     Možnost výletu jsem objevil po cestě kolem pláže. Start v 8 : 30, což bohužel diskvalifikovalo Andyho. Tedy plán byl jít sám. Náhoda tomu chtěla, že jsem se o dobrodružství zmínil jedné masérce ke které jsme často chodili a kupodivu přijala mou nabídku připojit se. S tím, že se musí zeptat své sestry, jestli jí dá volno v práci. Další den jsem ji však nepotkal (v sobotu, výlet se konal pouze každou neděli a středu) a zároveň se mi nezdála dost sportovní na takovou věc, tak jsem tůru zamluvil jen pro sebe. Večer jsme se potkali a řekla mi, že jí sestra dovolila, že může jít. Co teď. Samozřejmě jsem byl rád že nepůjdu sám, ale v místě kde se výlet zamlouval se brzy zavíralo a když jsme tam spolu došli, nikdo tam nebyl. Na mé "vstupence" naštěstí bylo číslo, navrhuji ať tam zavolá a vyjedná to. Ona že neumí moc thajsky, je totiž z kambodži. Aha. Nakonec její thajské kamarádky vše vyjednali a můžeme jet. Jenom jsem se bál, že při jejím platu asi budu musel dalších 1000 bahtů za ní zaplati já. Naštěstí průvodce měl pochopení a nechal to být (měla to zdarma, celkově tu fungují dvojí ceny, pro turisty krát deset....).
      Vyrzaili jsme podle plánu v 8 30. Skupina čítala mne, kambodžanku Nut, a měmecký pár. Byli jsme naloženi na korbu teráního automobilu se psem našeho průvodce - Tanem. Velmi sympatický chlap. Zanedlouho jsme dorazili na úpatí ostovního pohoří.

Hora Jom před námi.

      Vystoupíme z džípu a fasujeme oběd v krabičce, dva litry vody a hůl. Kolem jsou baráčky domorodců. Pěstují tu zdejší typické plodiny na vývoz i na užitek, Tan se všude zastavuje a popisuje, jak tu to chodí.

Nut a Tan.

      Jdeme kousem dál a poznáváme domorodé zemědělství.

Takhle roste ananas. Špička se dá uříznout a znovu zasadit.

A tákhle rostou banány :).

     Kaučuk se získává nařezáváním kůry a chytáním šťávy do nádob.

Kaučuk.

       Následuje velmi populární ovoce zvané Durian, evropanům bohužel smrdí.

Durian.

       Pokračujem dále a průvodce nás upozorňuje na další zajímavosti. Jednou z nejlepších je pro mne mravenčí domeček postavený z listů!

       Opouštíme zemědělskou půdu, krajina začíná lehce stoupat. Komáři útočí, jsem připraven a stříkám se repelentem. Stromy mírní žár stoupajícího slunce, ale i přesto se do kopce dost zapotíme. Děláme si pauzu a nějaké fotky u velkého stromu. Kolem jsou lijány, tropické stromky, keře, domečky nějakých cvrčků či co, pavoučí díry. Když vidím asi třetí, ptám se radší, jestli nemůžou být jedovatí. Ano, jsou to tarantule, a smrt jejich jedem prý může být extrémě bolestivá. Prima.

Stromy mají po stranách "podpůrné kořeny". Aby nespadli během monzunového období, kdy je půda rozmoklá a hodně fouká. Přesto jsme pár popadaných potkali,

Nut, ještě veselá.

Lijány.

     Další zajímavostí je častý výskyt rostlin - parazitů. Ti rostou na jiných stromech, různě je obtočí. 4asto z nich sají vodu a berou živiny, až celý strom uhyne a někdy zůstane jen parazit. Stoupáme dále na první horu, pojejímž hřebeni máme jít asi půl hodinky. Němci jsou celkem odvaření, Nut zatím v pohodě. Scházíme trošku dolů k potoku. Čeká nás hlavní výstup, velice strmý. Tan vytahuje mini banány a ovoce zvané pomelon. Rozdává ostatním jako svačinu. Pomelon je podobný grapfruitu. Asi dvakrát tak velký a není trpký, hodně šťavnatý a nasládlý. Šlupky házíme do džungle, shnijí.

Občas se musíme trošku přikrčit, ale na mačetu to naštěstí není.

Výhled z první hory. Tu jsme odpočívali po prvním krpálu.

Dole u potůčku.

       Dosvačíme a vyrážíme. Bavím se s Nut a říká, že v džungli je asi podruhé v životě a nejspíš poprvé na podobném výletu. Druhý výstup už je delší a strmý, místy jsou umístěna lana na přidržování. Také si pomáháme holemi, které nám Tan rozdal na začátku. Jeho pes stále pobíhá kolem, ale na konci výletu je také odvařený. Tan nám říká, že po takové tůře pak doma lehne, spí jak zabitý a hrozně chrápe. Moje kamáradka začíná zaostávat. Chci ji táhnout, ale nedá se, ani vzít batoh. Nakonec ji vytahuji lahve s vodou a beru k sobě. Myslím, že to pomohlo a jdeme opět pohromadě. Po asi hodinovém výstupu dorazíme na vrchol hory Jom a  můžeme si vychutnat krásný výhled na okolní ostrovy a pláže. Taky si dáme obídek, smaženou rýži se zeleninou a kuřetem.

Odvařená Nut. Where is your smile now? :)

Viktornátor.

Odkvetlá orchidej.

Abych se z té výšky nepodělal :D. Pode mnou byl opravdu slušný sešup, 50-100 metrů minimálně.

White sand beach, moje současné bydliště.

Druhá strana hory.

      Po jídle se začalo trochu zatahovat a vydali jsme se dolů. Ptám se Tana jestli si myslí, že bude pršet. Jeho odpověď "Maybe a small shower." (Možná malá sprcha.) mi moc nepřidala, ale přišlo mi to docela vtipné. Jinak jedna větší sprcha mě před pár dny chytla na opačném konci pláže. Bylo úplné bezvětří, proudy vody se prostě valily ze shora skutečně v intenzitě puštěné sprchy. Na rozdíl od českých lijáčků to však nepřetržitě jelo skoro tři čtvrtě hodiny, nedokážu si představit, co by to udělalo u nás, tady to občas sebere mostík.

     Jdeme tedy dolů, cesty z kopce nemám rád, jelikož potom bolí nohy. Bohužel naše skupina je příliš pomalá na běh z kopce, což je nejméně vyčerpávající způsob, obzvlášť s těžím batohem. Tan nás bere jinou cestou a pokračujeme asi dvě hodiny džunlí k hornímu toku jiného potůčku. Tam se v tůni vykoupeme a korytem sestupujeme dolů. Je to opravdu krásná cesta, ale fotky se mi kvůli špatnému světla asi moc nevydařili. Opouštíme džungli a poslední kilometr jdeme k autu po silnici. Máme dost.

Strom vyhnil a zůstal jen větší parazit.

Kůže cikády.

Na čem roste bavlna? Přece na stromu bavlnovníku :).

Ošklivý sestup.

     Cestou si ještě fotíme horu Jom z druhé strany. Loučíme se s Tanem a němci, skočíme si do moře, na pláži si dáme večeři. Nut ještě musí do práce, já si dám pivko a jdu do hajan, kolem desáté spím jak zabitý.

White sand beach.

Ko Chang

      Ze Sihanoukvillu jsme se vypravili zpět do Thajska na malebný ostrov Koh Chang blízko hranic. Cestou nastaly menší komplikace s mým vízem, ale vše se nakonec vyřešilo, ač mě to přišlo na pár tisíc bahtů. V minibuse měli převahu k mému překvapení češi. Dva kluci cestovatelé, s nimiž jsem si cestou popovídal. Potom starší pár který mlčel a jeden mladší pár. Bohužel dívka byla trošku zpruzená a po pár jejích větách jsem měl chuť jí dát výchovný pohlavek. Mnohem víc po chuti mi už byly dvě švédky, které se bavili s ostatními, zpívaly a byla z nich cítit pohoda. Mladá češka je nenáviděla. Hned se mi stýskalo po domově trošku méně. Potom ještě podnapilý fin, vtipálek.
      Na ostrov jsem dorazil trajektem již po setmění. Milan mi pravidelně volal a sešli jsme se na White Sand beach. Další den odjížděl, tak jsme to patřičně oslavili na pláži. Bohužel bez Andyho, jelikož se s Milanem dost nepohodli a asi už se nikdy nespřátelí. Andy byl na mě naštvaný, že jsem ho tu noc ani nepozdravil, ale snad už je to v pohodě. Bydlíme teď v hotelu stále na White Sand Beach. Je to na kopečku, pokoje jsou pěkné a stojí kolem 500 bahtů. Záleží či chcete klimatizaci, nebo si vystačíte s větrákem jako já (z klimatizace bývám nastydlý). Je tu wi-fi (připojení k internetu). K mému zarmoucení poslední dny často vypadává, takže mi moc nejde hrát poker.

      Druhý den po příjezdu (první jsem vyspával kocovinu) jsem si půjčil skůtr a projel si trošku ostrov. Je opravdu velice rozlehlý a za jediný den jsem to nestihl, zato jsem si spálil ruce a trošku i záda přes tričko. Sluníčko je zde opravdu ostré, zejména kolem poledne, od třetí velice rychle slábne. Další den měl být věnován pokeru, ale připojení bylo špatné. Největší zážitek byla asi návštěva indické restaurace. Indické jídlo je opravdu velice dobré. Měl jsem chicken mikka, což byl kořeněný špíz a k tomu zelená omáčka. Byla trochu pálivá, trošku jogurtová, nevím jak to popsat. K tomu žlutá rýže.
      No a dnes jsme se vydali na výlet lodí po okolních ostrůvcích za účelem šnorchlování. Mimochodem právě teď se celý ostrov buďto pomalu pohybuje nahoru a dolů, nápadně připomínajíc kolébání naší lodi. Ale od začátku. V osm třicet nás vyzvedává lodní taxi. Měl přijet v osm, pokud ne, prý ať zavoláme na jeho číslo co nám připsali na vstupenku. Nefungovalo. To je také Thajsko. Po trošku delší cestě, při které taxikář bloudil mezi hotely a hledal, koho že to má odvézt jsme se nalodili (jako poslední z asi 50 členného osazenstva). Na palubě převládali rusové. Šli jsme na improvizovanou třetí palubu na vrcholku lodi a mohli opustit molo.

      Čekala nás téměř hodinová cesta mezi ostrovy.

      Až jsme dorazili na naše první šnorchlovací stanoviště. Bylo zde poměrně dost dalších lodí a turistů. Pod vodou bylo k vidění spoustu ryb, ježků, sasanek a korálů. Šnorchlování mne velice bavilo. 

první ostrůvek s korály

     Po 45 minutách se podával výborný oběd, porce neomezené. Naložil jsem si nemálo krevet se zeleninou, nudlemi a rýží a bez problémů jsem to dokonce po plavání i do sebe dostal. Následovala zastávka u pláže.

  

      Tam jsem byl ještě chytrý a vzal si do vody tričko. Potom byla zastávka u malého ostrůvku, který jsem nevyfotil, protože jsem jako první skákal s brýlemi do vody. Bylo to nejhezčí místo, co se podvodního světa týče. Bohužel tričko jsem si již nevzal a ani se mi nechtělo pro něj vracet, kvůli čemuž jsou má záda nyní přismahlá jako nudle pad thai. Alespoň že mám léčivý balzám z aloe very, uvidíme, zda to zachrání.

      Potom jsme jeli pomalu zpět, poslední zastávka byla na Koh Wai. Na šnorchlování už jsem náladu po celém dni neměl, tak jsme se aspoň podívali na želví farmu a dali si zmrzku. A hurá nazpět.

konkurenční loď

      Teď se du najíst a pak spát, než mě dostanou komáři.