Kajaky

Máme teď sportovnější dny. Předevčírem jsme byli na vodních skútrech. Usmlouvali jsme cenu na 20 USD za půl hodiny- Můj skútr ale jel nějak pomalu. Přejeli jsme na vedlejší pláž, a tam chcípnul úplně, takže sem zůstal plavat na moři jak trubka. Za chvíli pro mě přijel Andy a odtáhnul mě s jedním domorodcem. Potom jsme ještě chvíli jezdili na Andyho skútru.

Další den jsme se rozhodli jít na kajak. Je pro tří, vzali jsme i Fridu. Nejdřív jsme se najedli a udělali fotky s mořem. 

Já a pan ryba. 

Odtud si vybíráme oběd, ryba s hranolky a salátem 3 USD.

Chicken Amok, tradiční khmerský pokrm.

Barbecue chicken.

Viki, Andy, Frida.

V pět odpoledne jsme nasedli na kajak a vyrazili na širé moře. Byla to docela legrace, vlny houpali a tak. Našli jsme nějaké řasy s krabem. Jeli jsme stále dál a dál a mí společníci pojali nápad dostat se na blízký ostrov. Byl jsem vepředu a po takové hodince mi přišlo, že to za světla tam a zpět nestihneme. Frida s Andym se však nedali ukecat a chtěli pořád dál a dál. Změnil jsem taktiku na stávku a směrem ostrov nepádloval. K mému překvapení nikdo nic neříkal a jelo se dál a dál, až asi po čtvrt hodině se mě Frida zeptala, zdali je to stávka. Já že ano, chvíli se pokračovalo, ale pak nás vlny převrátili což byl hřebíček do rakve morálky a jeli jsme zpět. Začalo se stmívat, ještě jsme se asi dvakrát vyklopili a dorazili jsme celkem utahaní (nebo aspoň já) za tmy. Příště máme v plánu vyrazit na ostrov z Otres beach, která je o pár kilometrů k ostrovu blíž.

Lazy Town report

Na požádání nakonec vložím pár foteček a video. Celkově si tu teď lebedíme, hrajeme poker, chodíme na pláž, do kina a do barů. Na prvním snímku jsem zachytil kambodžský aerobik:

Dále přidávám jedno opomenuté video ještě z Angkor Watu, tradiční khmerská kapela:

Toto jsem natočil krátce po příjezdu sem, menší představení v rámci čínského nového roku :

Sihanoukville

       Toto město je turistické letovisku na jihu Kambodži, u pobřeží. Cesta sem byla trošku drsnější. Autobus byl ok, ale hlavní Kamodžský tah, jakoby hlavní silnice (jenže taky jediná silnice :D) měl po většinou cesty úroveň silničky z Vodrant do Souňova. Prostě něco mezi silnicí a polní cestou. Jeli jsem od 7 ráno do devíti večer. Dorazili jsme dost utahaní, s tím, že na první noc vezmeme cokoliv a pak něco najdeme. Ale ouha - probíhají oslavy nového roku a všude mají plno. Bereme tuk tuk a projíždíme Všechny možné hotely a guesthousy, všude plno až na takovou díru, kde bych se nezul, za nesmyslých 10 dolarů. Hledáme marně dál a nakonec se vracíme do díry. Recepční je silně pod vlivem marihuany, možná i něčeho jiného. Bojíme se opustit zavazadla. Přečkáme celkem nečekaný slejvák, najíme se před hotelem. Musím spát s Milanem v posteli (víc volných pokojů neměli). Kupodivu se zmožen po náročné cestě i trochu vyspím.
     Vstaneme a snídáme na pláži. Mají tu pečivo - bagety. Předchozí den jsem kontaktoval jedinou zdejší couchsurferku, 55 letou British lady. Zašli jsme k ní na hotel (je majitelkou), pozvala nás na drink a vysvětlila nám vše, co jsme potřebovali vědět, dala mapu i brožurku o okolí. Moje první zkušenost s couchsurfingem a více než dobrá. Navíc nám zavolá paní z Rumunska, přes kterou si tu pronajímáme na měsíc krásný dům se dvěma ložnicemi.
     Nyní se zabydlujeme a je tu krásně :). Asi se to nedá moc dobře popsat slovy, ale zkusím to shrnout. O pačasí se zmiňovat asi nemusím, přímořské klima, nic jiného než sandály a šortky a tričko tu nepotřebujem. Jsou tu konečně super ceny : Dům 700 USD/měsíc s 1 Mbit/sec internetem, bez vody a elektřiny. K jídlu čerstvé ryby z moře s hranolky/bramborem/whatever a salátem za 3 USD (a to je tuňák velkyý jak kapr, žádné muší porce). Malé točené pivo 0.5 USD, cigarety 0.75, taxi 1-3 USD (ale já už mám kolo, není to tu tak velké). Krásná čistá pláž s bílým pískem daleko od ulice, oddělené pásem barů. Pohodová atmosféra, poblíž s ostrovy s bungalovy a treehousy.
      Kambodža je ta pravá Asie. Stinná stránka jsou špatné cesty, pouliční osvětlení tu trošku chybí. Takže večer je tu taková tma, že by krtek neřekl ani švec. (ale náš dům je luxusně osvětlen :)). Jsou tu žebráci s urvanými končetinami od min. A trošku se teď kambodžani kočkovali s thajci, ale nevypadá to vážně a celá záležitost se odehrála na opačném místě v Kambodže, než jsme my.

náš oblíbený bar na pláži

náš dům - větší ložnice s koupelnou

menší ložnice

obývák :)

kuchyň

obývák z balkónku :)

náš domeček zvenčí

Angkor Wat

      Do Siam Reapu dorazíme po setmění. Mladě vypadající taxikář (ve skutečnosti byl starší než my všichni) nás doveze už zdarma do předraženého špatného hotelu. Aspoň to máme i se snídaní. Domluvím se s ním příští den na desátou, že nás zaveze k Angkor Watu. Večer trochu okoukneme okolí. V grill baru naproti hotelu si dám za dva americké dolary vepřová žebírka, později ještě zeleninovou rýži (celý den jsem moc nejedl) a pár piv. Všude se tu platí dolary, kambodžská měna je slabá, nestabilní a používá se pouze jako drobné. Pro zajímavost, v současnosti 1 USD odpovídá 4000 kambodžským penězům. Po večeři padnu do postele a usnu jako zabitý. Díky špuntům v uších si ani nevychutnám ranní zpěv číňanů, jež mi popisoval Milan. Možná se to týkalo oslav jejich nového roku, tuším kočky.

     Ráno se trochu zdržíme při snídani, obsluha neumí anglicky. Taxikář dorazí načas. Za celý den chce 40 dolarů, Milan zkouší smlouvat, ale bohužel neúspěšně. Souhlasíme tedy s cenou, nakonec na evropské dolary je to dost levné. Všude na nás čeká a jedem s ním pak dál. První zastávkou jsou spíše trosky chrámu zarůstající džunglí.

cestička k chrámu

  
     Na začátku tu ve stínu vyhrává skupina khmerských hudebníků. Je tu hodně práce, spousta částí je obklopena lešením, viděli jsme i jeřáb. Zrekonstruované i stále stojící věž jsou úchvatné, celý komplex je dost velký. Většina stěn a stříšek věží je pokryta detilními reliéfy. Velmi se mi také líbili stromy "tekoucí" po stěnách.

chrám a mí parťáci

     Před polednem místo opouštíme, jedeme kolem vysokého chrámu, který nebyl dokončen, jelikož místo bylo prokleté. Udělám si fotku :

     Následuje chrám s dvanácti věži, jež nechal nějaký panovník postavit po jedné pro každou ze svých manželek. K tomu se vracíme i úplně na konci a fotím při západu slunce : 

     Naproti je hiduistický chrám se spoustou motivů slonů, konaly se tu prý poblíž i slonní zápasy:

     Vydáváme se na Bayon, asi největší a myslím že i nejzachovalejší a nejkrásnější kousek, jenž jsme tu navštívili.

     V tuto chvíli jsme již vyhládlí a nechávváme se zavézt do předraženého podniku (jídlo za 6 dolarů!) přímo naproti Angkor Watu :), klášteru, pod jehož názvem je znám celý komplex. Všechny dochované stavby prý sloužili pouze k modlení a náboženským účelům (byli zde třeba knihovny). Lidé bydleli v okolí, v době největšího rozkvětu jich tu prý žilo kolem 3 miliónů. To by z tohoto místa činilo nejspíš největší město na světě té doby, ale nemám to ověřené (říkal to taxikář :)).

Já a vstupní brána Angkoru

     Po jídle se vydáváme do chrámu obhnaném širokým vodním příkopem, který mimo jiné zabránil pohlecení místa džunglí. Je tu hodně turistů a dělá se velké vedro. Doteď mi vrtá hlavou jedna japonka v kožichu a dlouhých kalhotách. Že by nějaký chladící model? Pokračujeme dlouhou dlážděnou cestou s kamenným zábradlím po obou stranách do hlavní budovy.

     Kolem dokola se táhnou reliéfy s výjevy z Mahábháráty, khmerské historie, pekel a nebí (těch mají hinduisté několik desítek).

slon

peklo

nebe

     Vylezeme nahoru, bohužel hlavní věž je z nejasných důvodů uzavřená.

nejvyšší věž - z důvodu "cleaning" zavřeno

uvnitř

     Po prohlídce se necháme zavézt k pár dalším památkám po cestě. Nalézáme plakát z šeskou vlajkou, češi se také podílí na rekonstrukci, jsem hrdý! :)

     Den se chýlí ke konci, odjíždíme. Kupujeme pro jistotu kambodžské sim karty (dva z nás, ten třetí se večer pochopitelně ztratil, na chvíli, ale trvalo dost dlouho, než to psychicky rozdýchal)(pozn. red. : já to nebyl :)). Dáme si večeři a ráno razíme skrze Phnom Penh do Sihanoukvillu.

Masáže

(z cyklu Povídky Pattayské)

       V Pattaye člověk narazí na desítky salonů nabízející tradiční masáž. Většinou ped nimi sedí skupina masérek ve stejném úboru, vřeštící na kolemjdoucí "masáááááž, sllllll, masááááž, sllll". Když se na ně z jedné skupinky otočí více lidí, většinou více holek ze skupiny vyskočí, a začnou ještě víc pištět a výt, smát se atd.
Ceny byly v Pattaye dost nasazené, většinou se začínalo na 200 TBH za hodinu. V Bangkoku a na některých místech zde je cena poloviční, tam jsme chodili my. Druhů masáží je celá řada : foot, thai, sport, body, oil atd, přičemž nejlevnější bývá foot a thai.
Velice dlouho jsem se odhodlával, celkem zbytečně, až jsme jednou šli s Andrejem z neúspěšné výpravy na zabookování hotelu. Koukáme na masáž za 100, tak vkročíme do salonku. Já jsem si dal foot a moje nohy to po celodenních pochodech Pattayou potřebovali. Andrej si dal sportovní a je odveden někam dozadu. Já zůstávám ve vchodové podlouhlé místnosti a jsem usazen do křesla. Kolem chodí starší thajka, přinese si lavór, ručník. Nikam nespchá, pokecá s kolegyněmi, a dá se pomalu do práce. Nejprve mi vydrhne nohy kartáčem a vysuší. Potom mi je pomalu promne, hlavně chodidla, ale i lýtka, a vmasíruje mi do nich krém. Jednu nohu zabalí do ručníku, aby byla v teple a začne již pořádně masírovat první. Používá se tu mnoho technik a každá masérka je má trochu jiné. Je tu velká rozmanitost. Často se používá černý kolík, kterým tlačí na různé body na chodidle na prsty. Po chodidle následuje masáž lýtka, ale jen jak je to možné shora. Potom stehen, zpravidla se zapírají silně celou dlaní, postupně od kolene ke kyčlím. Když masáž nohou dokončí, popráší nohy bílým pudrem aby nebyly mastné od krému. Vše je zakončno asi čtvrthodinovou masáží rukou a ramen, což mne poprvé celkem mile překvapilo (v rámci foot massage). Nakonec jsme dostali ještě jasmínový čaj v ceně, takže paráda. Masérka dostala zpropitné.
Podruhé jsem še na masáž někdy navečer s Milanem, Andrej tuším grindil (hrál) na hotelu. Zvolili jsme si jeden menší levnější salonek blízko hotelu, a že si dáme tu thai masáž za stovku. Venku stála jen jedna thajka a vůbec na nás neječela, skoro si nás nevšimla. Až když jsme zamířili k ní,začala nás "lákat". Kamarád chtěl ještě dokouřit, tak jsem si na chvíli sedli ke stolku před salonkem. Něco se dělo za mnou, tak se otočím. Z druhé strany salonku je na sklo přilepená ta thajka a dělá opičky. V tu chvíli mi to bylo jasné - je šiblá :). Vyšla ven a na Lola dělá "chrrrlrlrrr", jako ať už dopije to pivo. Jdem dovnitř, jsme momentálně jediní zákazníci. Říkáme si tedy o tu thai masáž a jsme zavedeni za plentu, kde jsou připravena dvě lůžka. Thaiky nás okukují jako bychom byli exoti. Trošku jsme nervózní, nevíme jak to probíhá a co teď máme dělat. Máme si sednout, tak si sedneme. Milanovi je nabídnuta nějaká zástěra, neví co sní. Asi se má svléknout a toto kolem pasu? Zdá se to logické, ale jakmile se svlékne začne obrovský povyk, thaiky jsou z jeho bílého urostlého těla naprosto rozjančené:). Navíc si sundavá kraťasy, a to už je konečná, thajky stále štěbetají mezi sebou i na nás thajsky a řehtají se. Kamarád si navíc kvůli odřeným nohoum nechává ponožky a lahváče staví vedle lůžka, což jenom umocní efekt. Taky si sundám tričko, praštěná thajka si bere obě a naznačuje že obě očichává...další výbuch smíchu. Srandy kopec, nakonec dostanu jednu mladší masérku, vypadala na 15, ale to tu znamená že jí může být i 28 a Milan dostává zkušenější postarší thajku. Vlastní masáž probíhá od nohou přes celá záda, krk, ruce vše. A je zakončena v sedu s chvaty jako tlak vahou předloktím na místo mezi ramenem a krkem. Milanovi i lezla po kolenou po zádech. Promasírovaní a pobavení se loučíme.

Andy, masérka, já a šiblá masérka

Stejný salón jsem navštívil ještě jednou s Andym na foot massage. Hned na úvod mi jedna z masérek vzala ruku a jakože ji pusinkuje. Tak jsem se smál, dokud mi nezačala cucat prst, to mě dost překvapilo :). Nakonec to bylo dobré jako minule. Holky sice nejsou nejlepší masérky pod sluncem, ale byla s nimi sranda. Nakonec mi ještě udělali komplet pedikůru i manikůru, takovým stylem, jaký jsem nazažil ani neviděl. Takže moje nožičky jsou teď jako batolátka. Na konci ještě pokus o skrytou kameru, jenom pro náznak atmosféry:

Kambodža - Siam Reap

Výhled z našeho prvního kambodžského hotelu

                Je středa 2.2.2011. Dnes začíná naše cesta do Kambodži, konkrétně do Siam Reapu, kde se chystáme navštívit Angkor Wat.  Shodou okolností je dnes začátek čínského nového roku a jelikož v Kambodže žije 50% číňanů, máme se nejspíš na co těšit. Poslední den v Pattaye se mi podařilost spát za světla a vzbudím se již za tmy. Vyrážíme v 6 ráno, takže toho moc nenaspím. Koupili jsme si v cestovní kanceláři jízdenku z Pattayi přímo do Reapu za 1500 bahtů každý, měl by pro nás přijet minibus. V 6 ráno startujeme, pozdější  odjezd nebyl možný.

                Kolem třetí si lehnu a odpočívám, usnout se nesnažím, vím, že bych byl akorát unavenější. V půl šesté vstanu, dobalím se, dám si sprchu a pomalu opouštíme hotel. Nejprve čekáme na náš bus jako idioti až do devíti. Nezačíná to nic moc. Jedeme se dvěma lotyši. V buse mám naštěstí dost prostoru, abych se trochu natáhnul, cestou na hranice odpočívám. Kus před hranicemi zastavujeme a nějaký thajec s námi vyřizuje víza, požaduje 1300 bahtů na osobu plus pro mě 100 navíc, jelikož mám jen jednu fotku. Před hranicemi nás poučuje, že nikomu nemáme dávat pas než úředníkům a dávat si pozor na dětské zlodějě. Dále nám prozrazuje, že autobus jede do Siam Reapu až 7 hodin. To znamená, že bychom dorazili za tmy, což se nám moc nechce. Přece jen je to Kmbodža. Je nám ale nabídnuto i taxi za 350, rozhodneme se připlatit si, po tom, co kolik jsme už do toho vrazili.

                Cesta přes hranice je velice zdlouhavá, je vedro. Náš průvodce vede skupinu asi 50 turistů a u každé ze dvou kontrol musíme postupně čekat na ostatní. Nakonec projdeme a jsme autobusem dopraveni na nádraží, kde by měl být taxi. Čekáme, čekáme a nic. Asi po půl hodině je nám sděleno, že z důvodu čínského nového roku jsou taxi vybraná. Jediná možnost je minibus ve více lidech. Nezbývá nám než souhlasit. Jsme tu v deseti lidech namačkaní jak sardinky, ale jedeme. Projíždíme suchou krajinou s velkými plochami s vypálenou trávou, místy ještě hoří. Náš řidič často zastavuje. Třetí zastávka je u stánku s mnoha barelly a lahvemi naplněných benzínem. Kambodžská benzinová pumpa. K úžasu všech cestujících ale nejdeme tankovat, nýbrž jeden pracovník začne vysávat benzín z našeho auta! Nijak se před nám nestydí.

                To bylo před chvílí, nyní pokračujeme do vnitrozemí. Doufám že dojedem.