Džungle Ko Changu

        Po akčních plánech procestovat thajsko jsem trošku zpohodlněl a zůstal na romantickém tropickém ostrově zvaném Ko Chang. Tento ostrov je sice zabydlen turisty, nicméně jen při pobřeží. Většinu území stále pokrývá hornatá džungle, kam jsem se vydal s průvodcem na celodenní výlet za 1000 bahtů na druhou nebo první nejvyšší horu. V inzerátu psali, že je to výlet, který otestuje vaše schopnosti a musím uznat, že to zas taková sranda nebyla (ještě po dvou dnech cítím nohy).
     Možnost výletu jsem objevil po cestě kolem pláže. Start v 8 : 30, což bohužel diskvalifikovalo Andyho. Tedy plán byl jít sám. Náhoda tomu chtěla, že jsem se o dobrodružství zmínil jedné masérce ke které jsme často chodili a kupodivu přijala mou nabídku připojit se. S tím, že se musí zeptat své sestry, jestli jí dá volno v práci. Další den jsem ji však nepotkal (v sobotu, výlet se konal pouze každou neděli a středu) a zároveň se mi nezdála dost sportovní na takovou věc, tak jsem tůru zamluvil jen pro sebe. Večer jsme se potkali a řekla mi, že jí sestra dovolila, že může jít. Co teď. Samozřejmě jsem byl rád že nepůjdu sám, ale v místě kde se výlet zamlouval se brzy zavíralo a když jsme tam spolu došli, nikdo tam nebyl. Na mé "vstupence" naštěstí bylo číslo, navrhuji ať tam zavolá a vyjedná to. Ona že neumí moc thajsky, je totiž z kambodži. Aha. Nakonec její thajské kamarádky vše vyjednali a můžeme jet. Jenom jsem se bál, že při jejím platu asi budu musel dalších 1000 bahtů za ní zaplati já. Naštěstí průvodce měl pochopení a nechal to být (měla to zdarma, celkově tu fungují dvojí ceny, pro turisty krát deset....).
      Vyrzaili jsme podle plánu v 8 30. Skupina čítala mne, kambodžanku Nut, a měmecký pár. Byli jsme naloženi na korbu teráního automobilu se psem našeho průvodce - Tanem. Velmi sympatický chlap. Zanedlouho jsme dorazili na úpatí ostovního pohoří.

Hora Jom před námi.

      Vystoupíme z džípu a fasujeme oběd v krabičce, dva litry vody a hůl. Kolem jsou baráčky domorodců. Pěstují tu zdejší typické plodiny na vývoz i na užitek, Tan se všude zastavuje a popisuje, jak tu to chodí.

Nut a Tan.

      Jdeme kousem dál a poznáváme domorodé zemědělství.

Takhle roste ananas. Špička se dá uříznout a znovu zasadit.

A tákhle rostou banány :).

     Kaučuk se získává nařezáváním kůry a chytáním šťávy do nádob.

Kaučuk.

       Následuje velmi populární ovoce zvané Durian, evropanům bohužel smrdí.

Durian.

       Pokračujem dále a průvodce nás upozorňuje na další zajímavosti. Jednou z nejlepších je pro mne mravenčí domeček postavený z listů!

       Opouštíme zemědělskou půdu, krajina začíná lehce stoupat. Komáři útočí, jsem připraven a stříkám se repelentem. Stromy mírní žár stoupajícího slunce, ale i přesto se do kopce dost zapotíme. Děláme si pauzu a nějaké fotky u velkého stromu. Kolem jsou lijány, tropické stromky, keře, domečky nějakých cvrčků či co, pavoučí díry. Když vidím asi třetí, ptám se radší, jestli nemůžou být jedovatí. Ano, jsou to tarantule, a smrt jejich jedem prý může být extrémě bolestivá. Prima.

Stromy mají po stranách "podpůrné kořeny". Aby nespadli během monzunového období, kdy je půda rozmoklá a hodně fouká. Přesto jsme pár popadaných potkali,

Nut, ještě veselá.

Lijány.

     Další zajímavostí je častý výskyt rostlin - parazitů. Ti rostou na jiných stromech, různě je obtočí. 4asto z nich sají vodu a berou živiny, až celý strom uhyne a někdy zůstane jen parazit. Stoupáme dále na první horu, pojejímž hřebeni máme jít asi půl hodinky. Němci jsou celkem odvaření, Nut zatím v pohodě. Scházíme trošku dolů k potoku. Čeká nás hlavní výstup, velice strmý. Tan vytahuje mini banány a ovoce zvané pomelon. Rozdává ostatním jako svačinu. Pomelon je podobný grapfruitu. Asi dvakrát tak velký a není trpký, hodně šťavnatý a nasládlý. Šlupky házíme do džungle, shnijí.

Občas se musíme trošku přikrčit, ale na mačetu to naštěstí není.

Výhled z první hory. Tu jsme odpočívali po prvním krpálu.

Dole u potůčku.

       Dosvačíme a vyrážíme. Bavím se s Nut a říká, že v džungli je asi podruhé v životě a nejspíš poprvé na podobném výletu. Druhý výstup už je delší a strmý, místy jsou umístěna lana na přidržování. Také si pomáháme holemi, které nám Tan rozdal na začátku. Jeho pes stále pobíhá kolem, ale na konci výletu je také odvařený. Tan nám říká, že po takové tůře pak doma lehne, spí jak zabitý a hrozně chrápe. Moje kamáradka začíná zaostávat. Chci ji táhnout, ale nedá se, ani vzít batoh. Nakonec ji vytahuji lahve s vodou a beru k sobě. Myslím, že to pomohlo a jdeme opět pohromadě. Po asi hodinovém výstupu dorazíme na vrchol hory Jom a  můžeme si vychutnat krásný výhled na okolní ostrovy a pláže. Taky si dáme obídek, smaženou rýži se zeleninou a kuřetem.

Odvařená Nut. Where is your smile now? :)

Viktornátor.

Odkvetlá orchidej.

Abych se z té výšky nepodělal :D. Pode mnou byl opravdu slušný sešup, 50-100 metrů minimálně.

White sand beach, moje současné bydliště.

Druhá strana hory.

      Po jídle se začalo trochu zatahovat a vydali jsme se dolů. Ptám se Tana jestli si myslí, že bude pršet. Jeho odpověď "Maybe a small shower." (Možná malá sprcha.) mi moc nepřidala, ale přišlo mi to docela vtipné. Jinak jedna větší sprcha mě před pár dny chytla na opačném konci pláže. Bylo úplné bezvětří, proudy vody se prostě valily ze shora skutečně v intenzitě puštěné sprchy. Na rozdíl od českých lijáčků to však nepřetržitě jelo skoro tři čtvrtě hodiny, nedokážu si představit, co by to udělalo u nás, tady to občas sebere mostík.

     Jdeme tedy dolů, cesty z kopce nemám rád, jelikož potom bolí nohy. Bohužel naše skupina je příliš pomalá na běh z kopce, což je nejméně vyčerpávající způsob, obzvlášť s těžím batohem. Tan nás bere jinou cestou a pokračujeme asi dvě hodiny džunlí k hornímu toku jiného potůčku. Tam se v tůni vykoupeme a korytem sestupujeme dolů. Je to opravdu krásná cesta, ale fotky se mi kvůli špatnému světla asi moc nevydařili. Opouštíme džungli a poslední kilometr jdeme k autu po silnici. Máme dost.

Strom vyhnil a zůstal jen větší parazit.

Kůže cikády.

Na čem roste bavlna? Přece na stromu bavlnovníku :).

Ošklivý sestup.

     Cestou si ještě fotíme horu Jom z druhé strany. Loučíme se s Tanem a němci, skočíme si do moře, na pláži si dáme večeři. Nut ještě musí do práce, já si dám pivko a jdu do hajan, kolem desáté spím jak zabitý.

White sand beach.