Sbohem Ko Changu

     Přišel čas rozloučit se s ostrovem a vydat se vstříc modernímu Singapuru. Během posledních pár dnů jsem se hodně věnoval pokeru, ať už hraní, nebo studiu a analýze své hry. Díky tomu si můžu dovolit zůstat v Asii déle, ale bohužel sám, tak ještě nejsem rozhodnut. Uvidím jaké to bude v megapolis. Volný čas jsem trávil většinou na pláži povalováním, plaváním a párkrát jsem si i zaběhal. Také jsem byl na dalším výletě do džungle. Druhá trasa byla o poznání lepší, méně náročná a zajímavější příroda i výhledy.

     Tentokrát jsem se vydal sám, dále se účastnil jeden německý a jeden ruský pár. Opět pod vedením Tana, s tím jsem si cestou docela dobře popovídal. Je mu 41 a k mému naprostému úžasu mi prozradil, že je najmladším a to patnáctým potomkem své matky! Ta ještě žije a je jí přes osmdesát let. Časem neplýtvá : nekouří ani nepije, v sezóně totiž pracuje až 28 dní v měsíci a musíte uznat, že každý den 7 hodinová tůra není žádná sranda. Peníze spoří na důchod. Je fakt, že thajsko je stále na evropské poměry dost chudá země, takže žádná extra sociální péče tu nebude. Tan každý den cvičí hru na kytaru, v sezóně alespoň půl hodiny a během monzunu více. Jeho snem je živit se hraním. Má thajskou ženu, ale neví jestli budou mít děti. Chápu, že jako patnáctý potomek nemá starosti se zachováním rodu :). Dříve a to hlavně na vesnicích tu nebyl takový počet až tak neobvyklý, ale nyní to tu směřuje stejným směrem jako u nás. (méně dětí) Jelikož jsme začínali u Tanova domu, viděl jsem i jeho ženu. Jeho dům je malý a prostý. Postavil si ho sám a stál ho prý 100 000 (60 000 CZK) bahtů a za pozemek platí 500 bahtů měsíčně. Je to prý lepší, než kupovat, kvůli národnímu parku to bude asi komplikované.

Kdyby byl malinkatý, tak je smrtelně jedovatý. Kdybych to věděl, když jsem to fotil, tak by to tu nebylo :).

      Chráněný je nejen celý ostrov, ale i okolní moře a archipelago. Nesmí tu třeba stát žádná budova vyšší než 3 patra, což trochu vyřazuje ze hry všechny *******é předražené resorty. Pár malých tu je, ale dají se v klidu ignorovat. Co jsem slyšel o ostrovech jako Phuket a Ko Samui, tak ani nemám extra náladu se tam vydávat v očekávání něčeho jako Pattaya. Navíc jsou tam teď záplavy.

       Zpět k výletu. Vyběhli jsme na kopeček, poslouchali ptáčky a potom dolů k potůčku, tůni pod skoro vyschlým vodopádem, koupáníčko, obídeček (rýže s kuřetem a zeleninou plus chilli sos). A pomalu zpátky k autu.

     Cestou jsme potakali rusa na koupajícím se slonu a doma už na mě čekala moje milá kudlanka nábožná :).