Angkor Wat

      Do Siam Reapu dorazíme po setmění. Mladě vypadající taxikář (ve skutečnosti byl starší než my všichni) nás doveze už zdarma do předraženého špatného hotelu. Aspoň to máme i se snídaní. Domluvím se s ním příští den na desátou, že nás zaveze k Angkor Watu. Večer trochu okoukneme okolí. V grill baru naproti hotelu si dám za dva americké dolary vepřová žebírka, později ještě zeleninovou rýži (celý den jsem moc nejedl) a pár piv. Všude se tu platí dolary, kambodžská měna je slabá, nestabilní a používá se pouze jako drobné. Pro zajímavost, v současnosti 1 USD odpovídá 4000 kambodžským penězům. Po večeři padnu do postele a usnu jako zabitý. Díky špuntům v uších si ani nevychutnám ranní zpěv číňanů, jež mi popisoval Milan. Možná se to týkalo oslav jejich nového roku, tuším kočky.

     Ráno se trochu zdržíme při snídani, obsluha neumí anglicky. Taxikář dorazí načas. Za celý den chce 40 dolarů, Milan zkouší smlouvat, ale bohužel neúspěšně. Souhlasíme tedy s cenou, nakonec na evropské dolary je to dost levné. Všude na nás čeká a jedem s ním pak dál. První zastávkou jsou spíše trosky chrámu zarůstající džunglí.

cestička k chrámu

  
     Na začátku tu ve stínu vyhrává skupina khmerských hudebníků. Je tu hodně práce, spousta částí je obklopena lešením, viděli jsme i jeřáb. Zrekonstruované i stále stojící věž jsou úchvatné, celý komplex je dost velký. Většina stěn a stříšek věží je pokryta detilními reliéfy. Velmi se mi také líbili stromy "tekoucí" po stěnách.

chrám a mí parťáci

     Před polednem místo opouštíme, jedeme kolem vysokého chrámu, který nebyl dokončen, jelikož místo bylo prokleté. Udělám si fotku :

     Následuje chrám s dvanácti věži, jež nechal nějaký panovník postavit po jedné pro každou ze svých manželek. K tomu se vracíme i úplně na konci a fotím při západu slunce : 

     Naproti je hiduistický chrám se spoustou motivů slonů, konaly se tu prý poblíž i slonní zápasy:

     Vydáváme se na Bayon, asi největší a myslím že i nejzachovalejší a nejkrásnější kousek, jenž jsme tu navštívili.

     V tuto chvíli jsme již vyhládlí a nechávváme se zavézt do předraženého podniku (jídlo za 6 dolarů!) přímo naproti Angkor Watu :), klášteru, pod jehož názvem je znám celý komplex. Všechny dochované stavby prý sloužili pouze k modlení a náboženským účelům (byli zde třeba knihovny). Lidé bydleli v okolí, v době největšího rozkvětu jich tu prý žilo kolem 3 miliónů. To by z tohoto místa činilo nejspíš největší město na světě té doby, ale nemám to ověřené (říkal to taxikář :)).

Já a vstupní brána Angkoru

     Po jídle se vydáváme do chrámu obhnaném širokým vodním příkopem, který mimo jiné zabránil pohlecení místa džunglí. Je tu hodně turistů a dělá se velké vedro. Doteď mi vrtá hlavou jedna japonka v kožichu a dlouhých kalhotách. Že by nějaký chladící model? Pokračujeme dlouhou dlážděnou cestou s kamenným zábradlím po obou stranách do hlavní budovy.

     Kolem dokola se táhnou reliéfy s výjevy z Mahábháráty, khmerské historie, pekel a nebí (těch mají hinduisté několik desítek).

slon

peklo

nebe

     Vylezeme nahoru, bohužel hlavní věž je z nejasných důvodů uzavřená.

nejvyšší věž - z důvodu "cleaning" zavřeno

uvnitř

     Po prohlídce se necháme zavézt k pár dalším památkám po cestě. Nalézáme plakát z šeskou vlajkou, češi se také podílí na rekonstrukci, jsem hrdý! :)

     Den se chýlí ke konci, odjíždíme. Kupujeme pro jistotu kambodžské sim karty (dva z nás, ten třetí se večer pochopitelně ztratil, na chvíli, ale trvalo dost dlouho, než to psychicky rozdýchal)(pozn. red. : já to nebyl :)). Dáme si večeři a ráno razíme skrze Phnom Penh do Sihanoukvillu.