První den ve velkoměstě

               Spím do dvanácti. Zjišťuji, že neteller mám zablokován, zachraňuje mě paradoxně karta od Mbanky, vybírám Bahty a jsem uklidněn. Razím prozkoumat okolí a zkusím najít levnější hostel. Vydávám se podél kanálu, khlongu, a vychutnávám atmosféru domácího thajského prostředí. Sháním pozdní snídani, moc se mi však nechce testovat jídlo z pojízdných kuchyněk. Těch je všude plno a thajci se u nich stále krmí. Problém je, že mají akorát vystavená maso a nějaké (pálivé) koření a člověk si musí poručit sám, navíc s angličtinou u domorodců moc nepochodí.

Khlong

Vodní MHD

                Po kilometru narazím na starší thajky u hromádky tácků s hranolkami a kuřecím masem v těstíčku na špejli. Říkám jim, že bych si to dal, tak mi hned tácek podávají. Kolik za to chtějí? I tis free! Smějí se. Je prý dětský den. Nic si z toho nedělám a pouštím se do jídla. Po chvilce se kolem objevují malá thajčata ve skupinkách a berou si od babiček jídlo, zmrzlinu v kornoutu  a pokračují dál. Je mi trochu trapně, ale říkám si, že aspoň nemám zmrzlinu. Hned co dojím, už je u mě babča se zmrzlinou J. Tak si jí dám taky, je vanilková se spoustou želatinových bonbónů J. Jeden asi jedenáctiletý klučina se u mě zastavuje, vypustí na mě něco thajsky a začne se smát a utíká ode mě pryč. Babči si na rozloučenou vyfotím a pokračuju dál. První jídlo v Bangkoku zdarma, dobrý start J.

                Cesta podél kanálu končí u rodiného domku – chýše se štěkajícím psem, tak se odkláním hledat hostel a kavárnu s wi-fi. Nacházím tesco, koupím si pantofle, ručník a posilním se sushi. V každém obchodním domě je jedno patro vyhrazeno jídlu. Thajci jedí rádi a často,  mají spoustu specialit (sushi zrovna není jejich časté jídlo). Docela se divím, že nejsou moc tlustí. Skoro vůbec nekouří (proč taky, když mají každou půl hodinu něco  k jídlu…stánky s jídlem tu mají neuvěřitelnou koncentraci).

                Potom zabloudím do chudší, nudné čtvrti, jsou tu akorát stánky s nekvalitním oblečením a auto dílny. Jde se špatně, je tu velice hustý provoz a chodci tu nemají žádná práva. Chodníky jsou většinou zatarasené stánky s oblečení, jídlem a blbůstkami, nebo parkujícími auty. Zato skůtry můžou, a jezdí, všude tam, kam můžou chodci. To mi zde opravdu vadí. Hodně lidí zde kvůli znečištěnému ovzduší nosí roušky.

                Vracím se do mého guesthousu s nákupem. Dám si svoje první pravé thajské jídlo v hospůdce pro farangy (cizince), kde jsem den předtím sehnal ubytování. Kai (který mi pronajal pokoj), mi radí kam se vydat a ukazuje i prospekty na notebooku. Má tu wi-fi, což vítám a chystám se sem později s notebookem. Po deváté večer zkouším vyrazit na obhlídku druhé strany od kanálu, ale je to všude stejné – žádný hostel. Zkouším první jídlo ze stánku – maso na špejli. Je trochu gumové a kuřecí to není. Tipuji prasečí jazyk, nebo něco takového, doufám. Psy i kočky tu chovají jako domácí mazlíčky.

První thajské jídlo

                Vracím se k hostelu, připojuji se na wi-fi a skypuji s přáteli a mým budoucím spolucestovatelem  Andrejem alias Looserem. Před odchodem do postele si ještě fotím číšnice, které se mi snaží poradit s výlety po Bangkoku. Ptají se mě kolik mi je, a jestli mám dívku. Vyšší z dívek je prá stejně stará, má plno boyfriendů a chtěla by mě provést po trzích. Unikám :D.

První thajské kamarádky