Sukhothai

Toto jsem potkal cestou, moc pěkná skála

        Cestou do historického města se nás řidič autobusu pokusil vymrazit. Mne dostal, byl jsem velmi nalehko a klimatizace nešla vypnout. Někteří thajci byli lépe připravení a vzali si dlouhé kalhoty, uzavřené boty a deku. Míjíme spoustu rýžových polí (Thajsko je údajně největší producent rýže na světě). Ještě si nejsem jistý, kde budu bydlet. Na internetu jsem si našel dopředu nějaké hostely, okolo 700 bahtů.

No alcohor? Tak to je dobrý, chlastat se tu může!

Rýžová pole

          Vystupuji z autobusu a než se stačím rozhlédnout, míří ke mě celý uvítací sbor thajců. Zdraví mě, ptají se jak se mám, kam cestuji a jestli mám ubytování. Přiznávám, že nemám, a je mi nabídnuto bydlení za pouhých dvě stě bahtů. Koupelna je na chodbě, ale mají wi-fi. Za tu cenu se moc dlouho nerozmýšlím a nechávám se odvézt hotelovým taxi. Na místě mě uvítá usměvavá a velice milá recepční. Ukazuje mi pokoj a je to nejlepší ubytování, jaké jsem zatím měl. Krásná čistá postel, nové povlečení, ručníky a moskytiéra na okně (brzy jsem pochopil proč).

Můj hostel, vchod do otevřené restaurace, nad kterou jsem bydlel

          Dávám si sprchu a vyrážím se podívat do města na trh. Hostel je úplně na kraji Sukhothaie, ale půjčují tu zdarma kola, tak jednu beru. Město je celkem obyčejné. Nejsem si moc jistý, co můžu sníst, tak si kupuji jenom takovou velkou suchou placku - byla nasládlá a křupavá. Na hotelu si dám kuřecí polévku po thajsku, trošku si u ní zabrečím. Potom banánovou palačinku, která není palačinka ale nějaký pancake a je dost tlustá a sytá. V hotelovém lobby se pak připojím na internet (v pokoji bohužel nefunguje), píšu blog a hraji poker. Zapůsobím na nějaké frantíky, že hraji 6 stolů najednou.

Svatyňka v novém městě

          Další den selžu při pokusu o ranní vstávání a do historického města vyrážím až po jedenácté. Je 14 kilometrů odtud, rozhoduji se, že vyrazím na hotelovém kole a udělám si sportovní den. Byla to špatná volba a nejhorší kolo, jaké jsem kdy měl. Z 18 převodů jdou asi tři, sedlo je nastavené pro thajské děti a nejde zvednout. Navíc to tu pěkně praží, jsou tu větší teplotní rozdíly mezi dnem a nocí, více kontinentální klima. Jako třešničku na dortu si sežehnu ruce, to zjistím později (nenamazal jsem se). Do parku dorazím tedy trošku unaven. Kola půjčují i na místě.
          Park je ale skutečně skvostný - posuďte sami:

          Na místě je spousta autobusů se školáky, jedni měli trička nějaké Chiang Maiské školy. Bílých turistů je méně, je znát že jsme více na severu. Platím vstup 100 bahtů, vydávám se na kole do parku. Všd si vychutnávám a fotím. Za půl hodiny až za hodinu se dostávám na druhou stranu - není to tu tak velké. Zpomaluji, odpočívám pod stromem. Kolem centrálního praku má být ještě něco, tak se nakonec vydávám za hradby. K mému překvapení, je toho kolem ještě spoustu a už chápu, proč bylo v průvodcích napsáno, že je to tu obrovské. Jedem stojící Buddha je i 4 kilometry daleko. Už se mi nechce jezdit tam a zpět, tak si zbytek nechávám na další den. 

          Tady je zbytek fotek z prvního dne :

Školáci

          Večer při práci na počítači mě lehce svrbí noha. Podívám se, příčinou je asi 20 krmících se komarů. Je jich tu mraky a jsou velice plaší. Problém vyřeším dlouhými nohavicemi, ponožkami a košilí s dlouhým rukávem. Stejně už jsem ale poštípaný.

          Následující den již vyrážím autobusem a kolo si půjčuji za 30 bahtů na místě. Snídám u jezírka s kapry. Lidé je sem chodí krmit, lov je zakázán, podle pověr chytit kapra nosí smůlu. Je jich tu tedy dost a při jejich krmení je mi jasné, že celý rok nejedli.

Kapři

           Projíždím okolní parky, jako první narážím na věžičku se slony a dělám úchvatnou fotku:

Sloní věž

         Jedu dál. Je tu ostrov obehnaný kolem dokola pásem vody. U lávky na ostrov jsou zábrany a stojí tu dvě kola. Pochopím to tak, že s kolem se tam nesmí, uzamykám ho u sloupu a jdu si prohlédnout trošku zruinovanější chrám. Uprostřed je stojánek na kola. Po prohlídce se jako idiot v počínajícím nesnesitelném vedru vracím pro kolo a jedu dál. Ale ušetřil jsem 100 bahtů za vstup z druhé strany.

           Pokračuji k velkému sedícímu Buddhovy. Prokluzuji opět bez platby vstupu, ale cestou zpátky mě už zkásnou.

          Začíná být šílený pařák. Sedím a odpočívám pod stříškou, pozoruji mravence, dávám napít kočičce. Kolem projíždí nějaký fin s kamarádem a ptá se mě na cestu. Povím mu, co jsem tu viděl a vyráží dál. Nakonec se seberu a zamířím ke stojícímu Buddhovi na hoře. Opět tam potkám fina, dáme se trochu do řeči  a udělá mi fotku.

          Poté se vracím do města. Na hostelu si dám thajskou večeři a jdu grindit do lobby. Kolem deváté doráží  na hostel skupina šesti čechů - pražáků (a pražaček - ty neumí jezdit vlakem :)). Po deseti dnech si můžu pokecat v rodné řeči. Jsou v pohodě a mají charakter, na dvě hodinky si s nimi sednu na drink a pokecáme o svých plánech. Další den má dorazit Lolofon, čeká mě cesta do Bangkoku na letiště.

Pražáci